"Zaslechl jsem tu svoje jméno, byla o mně řeč"? Objeví se Dan najednou mezi náma.
"Tys nás špehoval"? Rozčíleně vyskočí Tracy.
"Vy jste vážně mluvily vo mně"? Směje se Dan, "já si dělal srandu, nic jsem neslyšel, jen sem to na vás zkoušel, a vida, chytla ses mi do sítě," škádlivě do Tracy šťouchne, ale pak si jí přitáhne k sobě a dá jí pusu. "Tak co jste celý den beze mne dělaly? Určitě vám muselo být smutno!" Usmívá se.
"Právě jsem říkala, že bys mi mohl pomoct, teda pokud budeš chtít", vložím se do toho.
"A o co jde?" Ptá se hned Dan ochotně a zvědavě.
"Ale nic," nenechá mě promluvit Tracy.
"Tak to jsem na to extrémně zvědavej," sedá si Dan k nám, nohy skříží pod sebe, a vyzývavě nás sleduje.
"Chtěla bych se projít."
"No to není problém ukážu ti, co budeš chtít."
"No, ale já myslím…."zkousnu ret, sklopim oči a pak se na něj z pod přivřenenejch víček šibalsky a zároveň smutně podívám: "……do jinýho sídla….?"
"Co? No to nejde, to ti Tracy neřekla?"
"Řekla, ale já myslim, že by to nikdo nezjistil, jen se mrknu a pujdem zpátky".
"To můžeš až se vrátí Viola, ", trvá na svém Dan. "Nechci nic riskovat."
"A jak se tam teda chodí, alespoň mi to řekněte, "koukám se z jednoho na druhýho.
Oni se na sebe taky podívají, Tracy semkne rty a tak Dan povídá:" stejně to nemůžeš udělat sama, zákaz nezákaz,. Ve sklepě je chodba, teda spíš taková podlouhlá místnost, a v ní je zrcadlo. Každý kdo chce projít, tak otiskne svou ruku na rám, pak napíše prstem na zrcadlo číselný kód, který patří požadovanýmu místu. Tím se průchod uvolní a ty můžeš vstoupit do zrcadla a vystoupíš tam, kde jsi chtěla…..Teda,..většinou.A v tom je právě ten problém."
"Hmmmm?" Čekám na vysvětlení.
" No , někdy dojde k chybě", " Ale ne samo," skočí do toho Tracy ,"No tak někdy někdo záměrně způsobí chybu, že se pak můžeš dostat jinam, a pak je problém se vrátit..Proto musíš cestovat se staršíma, oni znají všechny kódy, takže lehce najdou cestu zpátky. My je ještě všechny neznáme, ale některý jo, takže se sice dostaneme zpátky, ale může to trvat dýl."
"Co je to dýl?"
"No, třeba já jsem se jednou vrátil až za týden," směje se Dan,pak zvážní, "ale taky se už některým mladším stalo, že se už nikdy nevrátili."
"Ty jo, tak to je hustý!" Řikám." Ale nám to nikdo plýst nebude ne, když o nás nebudou vědět. A proč by to vůbec dělali? "
"No, to vlastně dělá jen jeden , Lechan, a ten to často sleduje, když někdo cestuje, ten totiž škodí záměrně všem, protože nás nesnáší. Může to udělat kdykoliv, kdy se bude chtít pobavit."
"A kde se dozvídáte ty kódy "? zajímá mě ještě.
"No přece ve škole," smějou se .
"Co - že? Tady je taky škola? To si děláte srandu, že jo? "Ach jo, tak to jsem nečekala. Myslela jsem, že alespoň tenhle vopruz mám z krku. I když…. Takový kódy jsou docela užitečný. Nakonec upíří škola možná přece jen bude zajímavá, což se o tý mí bejvalý teda zrovna říct nedá.
"Já budu muset taky chodit?" Ptám se pro jistotu.
"No to je jasný, a moc ti to nezávidim, zrovna v tomhle ročníku budete mít Ušilista, to je upír s příšernejma ušima, od toho ta přezdívka, ten učí Elkáóčko. Je děsnej ras, musela jsem u něj dělat zkoušku dvakrát," koulí Tracy očima.
"Co je Elkáóčko?"
Tracy zase zakoulí očima, tentokrát kvůli mně , což mně namíchne, protože rozhodně nejsem nijak podobná tomu Ušilistovi, tak se na mě nemusí tvářit stejně jako na něj.
"LKO - To je lidský krevní oběh , všechny tepny, žíly, oběhy a všechno o krvi."
Chvíli jen tak tiše sedíme a muchlujeme se s vlčkama.
"To asi budu dost pozadu", pronesu tiše," skoro nic z vašeho - teda našeho světa neznám, a budu za největšího blbce. Stejně jako sem byla v naší škole,i když to bylo kvůli něčemu jinýmu."
"To zvládneš, budeme ti pomáhat, a ještě ti toho spoustu vysvětlíme, než půjdeš do školy", říká mi soucitně Tracy.
"A ani podívat se nikam nemůžu, abych něco viděla a poznala. A přitom by jste mě mohli alepoň někam vzít, kdyby jste se tak strašně nebáli," řikám s mírnou otázkou.
Nerozhodně se po sobě podívají." Já se nebojim," říká Dan, "ale víš jaká je situace, měli jsme s tebou už jeden průšvih, tak nechceme……."
"Za to já ale nemůžu," řikám smutně, "měla jsem kvůli tomu krušný dny, a tak byste mi to mohli alespoň teď vynahradit……."Doufám, že jsem to nepřehnala, nechci jim přece nic vyčítat, popravdě je mi to teď už ukradený, hlavně že je to za mnou,a že to dobře dopadlo. Ne že bych na to teda ráda vzpomínala, ale mám se teď docela dobře, tak co, že jo. A tak hned dodávám - "ne , promiň, tak jsem to nemyslela, jsem už utahaná, a taky mám děsnej hlad, už půjdu," zvedám se," tak zítra, jo… ".
Slyším ještě, jak se něco šeptem dohadujou.
Tak, dneska je pondělí. Jsem tu už pátý den. Ležím ještě v posteli a protahuju se. Nějak se mi nechce vstávat, chybí mi určitá část energie. Té upíří. Tu, kterou musím doplňovat. A která se mi pořád příčí. Za celý víkend jsem se ještě ani jednou nenapila a začínám to pořádně pociťovat. Sice jsme se jen tak poflakovali a povídali si, ale stejně, má upíří část vyžaduje dodávku své podpory, aby mohla náležitě fungovat. Budu s tím muset něco udělat.
Nakonec se přece jen zvedám z postele. Jdu do koupelny a strčím si hlavu pod kohoutek s vodou. Trochu mě to probere. Osuším se a jdu do kuchyně. Letka má dnes něco k vyřizování, a tak je tu prázdno a pusto. Vyndám si něco k zakousnutí a zamířim k vlčkům.
Vesele se na mě vrhaj.
"Yasmine!" Volá na mě Tracy," pojď sem." Sedí na druhém konci zahrady pod stromy.
"Nechtěla jsem rušit," říkám.
"Prosimtě, vždyť je tu děsná nuda, všichni jsou pryč, dneska tu není ani Letka, jestli něco budeš chtít zakousnout tak budem muset něco připravit."
"Hmm, no, já", vzdychnu si a sedám si k nim na zem." Mám problém".
"Co se stalo?" Ptají se." Ještě nic. Ale nevím, jak to mám překonat." Kouknu na ně. "Mám problém s pitím krve. Příčí se mi to, ale cejtim, že slábnu. Jenže to nechci pořád pít s pocitem výčitek nebo s přemáháním. Ale nevím, jak so pomoct, aby mi to přišlo normální."
Mlčky na mě zíraj.
Pak promluví Tracy- "já nevim, co ti říct, pro mě to je něco speciálního, prostě fakt dobrý pití . Copak ty na ní nemáš chuť?"
" Ne ", zavrtim hlavou." Jen cejtim, že to potřebuju, abych si dodala sílu. Ne že by mi to bylo přímo odporný, to ne, ale nedokážu se přes to přenést, nepřipadá mi to normální."
Dan leží na zádech a jen tak koouká na hvězdy, v puse žvýká stéblo trávy, jako by se ho to netýkalo. Vlastně se ho to netýká, připomínám si, ale nevím, proč mě teda od něj tohle mrzí. Myslela jsem že jsme kamarádi a že ho to bude zajímat. Nebo…. Ne, je to kluk Tracy! Nesmím na to zapomenout!
Jen tak tiše posedáváme. Je taková klidná noc. Cvrčci cvrkaj v trávě.
Najednou se Dan posadí." Mám nápad!" Vyplivne trávu z pusy. "Uděláme si párty."
Hmm, to je dost od věci, ale proč se nepobavit." Super", předstírám nadšení.
"Yasmine právě říkal, že nepije krev, a že jí chybí energie, a ty chceš dělat párty?"
"Na to taky myslim, neboj se. Zmáknem všechno najednou."
Tracy se na něj pochybovačně podívá.
"Ty dones rádio a nějaký svícny a my s tracy připravíme pohoštění."
A tak vybírám něco v salonu, co by se dalo poslouchat a pujčuju si nějaký svícny a polštáře, a odnáším to na zahradu.
Postupně zapaluju svícny a pár svíček, až je místo prosvětlené tajemným mihotavým světlem. Dan s Tracy přinášejí nějaké tácy s pitím a jednohubky a keksy.
"Co to je?" Koukám se na sklenici, která má na dně zelenou tekutinu, uprostřed červenou a nahoře modrou s bílejma tečkama, jak noční obloha s hvězdama. "To je Brisdrink, je tam trocha upířího alkoholu. Ten se smí od šesnácti, tak si myslím, že nebude vadit, když si dáš už teď, jako na oslavu tvýho návratu, hmm?" Zvedne sklenici na přípitek.
Beru také svojí sklenici a všichni si přiťukneme. "Na Yasminino probuzení"!
Nasávám brčkem, je to vážně dobrý. Ale piju opatrně. "Co je to to červený?" Ptám se s neblahým tušením.
" Třešňový koňak".
" Aha." Usměju se. Asi musim vypadat trochu směšně, jak se furt bojim krve.
Tancujeme a blbneme, a trochu mi to pití stoupá do hlavy. Ale cítím se skvěle.
"Víš", přijde ke mně Dan blíž, až moc blízko, zdá se mi, rychle zašilhám po Tracy, ale ta tancuje divoce se zavřenýma očima.
Nakloní se ke mně, podívá se mi upřeně do očí, a povídá - "třešňový koňak se vyrábí uměle, je to tajná zásoba, kdyby došla krev, abychom přežili. Ale já vím, jak se k němu dostat..Není to vůbec krev, ale účinky má pro nás podobný,udělat ho je složitý a tak se používá jen ve výjimečných situacích, ale pro začátek jsem ti něco schoval". Mrkne na mě.
"Je, to seš moc hodnej, moc díky, cítim se teď mnohem líp, "říkám nadšeně a myslím to vážně, dokonce jsem v pokušení mu dát za to pusu, naštěstí se právě v tu chvíli pověsí Tracy Danovi kolem krku.
"Pojď si se mnou zatancovat." Koukám na svou téměř prázdnou sklenici. Hodim zbytek do sebe a beru si nnovou.
Sedám si s ní do polštáře, popíjím a koukám se na ten zamilovaný páreček. Nechci tu bejt sama, taky tu chci někoho mít. Ale mám dobrou náladu. Po třech hodinách jsme všichni tři pěkně rozjetý.
" Pojďme někam", beru Dana i Tracy kolem ramen," já chci někoho poznat, chci se někam podívat, a chci nějaký vzrůšo, a…."
"A chceš pak s náma čistit kobky, viď?"Chechtá se Tracy.
" Já kašlu na nějakýho blbýho Lechana, to se před nim budem pořád mít na pozoru a schovávat se? A vy chcete kvůli němu čistit kobky?"
"Je to parchant,"přikyvuje Dan," kvůli němu se s Tracy vidíme strašně málo, ne teď, když jsme s tebou, ale až se zas všichni vrátí…… Sakra."
"A my s Yasmine ani nebudem mít kam vyrazit," napůl naštvaně a napůl smutně říká Tracy. "Pitomej Lechan."
"Já už toho mám dost, "říká Dan," kašlu na to. Yasmine, chceš poznat mýho kámoše…? Myslim, že půjdem na návštěvu!"
"Si se zbláznil," říká Tracy vážně, ale neudrží se a vyprskne smíchem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
