Vzpomínka
Chvíli jen tak stojím na místě a přemýšlím, vzpomínám a začínám pomalu brečet. V duchu na sebe řvu: nesmíš brečet, od
teď už nikdy nebudeš, všechno bude fajn. Vyjdu. Jdu opět velmi známou ulicí, tak moc bolestně známou, že se až bojím, že
se vrátím do doby kdy sem tu pobíhala jako dítě. Mnoho lidí se rádo vrací do doby kdy byli děti,ale já ne. Já chci , moc se chci
zbavit těch vzpomínek.
hustě. Najednou jako,bych se vrátila o deset let zpátky. Běžím touhle ulicí se svými dvěma nevlastními sourozenci.
Rozmachuju rukama a směju se. Každý kdo mě neznal,by řekl, že jsem šťastné dítě,ale ne. Ten smích je jenom přetvářka….
A ta přetvářka moc bolí. Zevnitř mě užírá ale já se nemám komu svěřit. Musím se smát. Prostě musím, kdybych se nesmála
budou mě mít za slabocha. Takhle si na mě nikdo nedovolí. Budu jim připadat normálně. Najednou vidím ten obraz čím dál
více vzdálený. Pak už zmizí. Opět se dívám na padající vločky. Zase se mi chce brečet. Ale já těm odpornejm slzám
nedovolím jít ven. Prostě budu dělat jakoby nebyly. Jdu dál. Sem tam kopnu do sněhové závěje. Jen tak, ne ze vzteku, spíš
proto, že se mi líbí ten bílý prach co dopadá na zem. Někdy zase utvaruju kouli ze sněhu a někam jí hodím. Jednou se
omylem trefím do okna. Nerozbiju ho. Nikdo nevyběhne a nevynadá mi. Ne. Jsou přece Vánoce a teď nikdo necítí zármutek.
Všichni se mají rádi. A proč sem tu já? Proč sedmnáctiletá holka jde prázdnou ulicí sama? To bude tím, že nikoho nemá. A
ani nikoho prozatím mít nechce. Jdu pomalu. Normálně bych na cíl mé cesty dorazila tak za deset minut,ale já jdu už půl
hodiny. Mě to ale nevadí. Udělala jsem rozhodnutí,ale teď se ho snažím co nejvíc oddálit. Ale nevzdám to. Dnešní den
nadobro ukončí mé trápení. Zastavím se. Najednou se mi sevře hrdlo. Stojím před domem. Ale ne před tak ledajakým
domem. Je to TEN dům… je to dům s velkým D. tady se to všechno stalo. Právě tady. Odemknu dveře a vstoupím dovnitř.
Asi se ptáte kde jsem vzala klíč? Toto byl můj domov. Necítila jsem se tady jako doma,ale byl to domov. Až teď jsem si
uvědomila proč tu jsem. Chci skončit s minulostí. A jaká je vlastně moje minulost? Byli mi dva roky,když mi zemřela matka.
Otec se mnou žil rok sám, ale pak si našel manželku. Řekl mi,že moje maminka měla autonehodu. Jeho nová žena měla
dvě dcery. Není to tak jak si teď myslíte. Moje "macecha" byla skvělá žena a plně mi nahrazovala matku. Moje nevlastní sestry
byly jako vlastní. Měla jsem je všechny ráda. Teprve od mých pěti let to začalo. Otec bil mě, mojí nevlastní matku i moje dvě
sestřičky. Byla jsem o dva roky starší než moje sestřičky. Když mi bylo 14, otec mě znásilnil. Byla jsem na dně, ale nakonec
jsem si řekla, že to zvládnu. Probudil se ve mně ochranářskej instinkt. Chránila jsem svoje sestřičky. Hodně puberťáků by v
týhle situaci asi začali fetovat, nebo přinejmenším pít. Já nejsem dokonalá. Začala jsem kouřit. Tenhle zlozvyk se mě už ,
pustil, ikdyž je pravda že si sem tam na nějaký akci zapálim. Ale zpátky do minulosti….. krátce po té události se stala druhá
největší tragédie v mém životě. Vracela jsem se ze školy a našla jí. Našla jsem svojí matku, která už nemohla snášet týrání
od mého otce. Podřezala si žíly. Ležela v koupelně na zemi a srdce už jí netepalo. Můj otec se k tomu postavil velmi
zodpovědně- mé dvě sestry šoupl do děcáju a mě? Chtěl se mnou odjet. Ale v této chvíli jsem udělala to nejlepší, co jsem ve
svém životě vůbec udělat mohla. Utekla jsem. Odjela jsem do Francie. Žila tam moje babička. Žila jsem tam. Studovala tam,
ale chyběl mi tam domov. Když jsem byla ve třeťáku, rozhodla jsem se vrátit domů. Ne domů. Babička mi v Praze koupila byt.
Teď stojím tady a loučím se s minulostí. Všechny vzpomínky se mi vybavili,když jsem procházela místnosti tohoto domu.
Srdce se mi při těch strašných vzpomínkách svíralo. Neměla jsem sílu vkročit do koupelny. Tam kde zemřela moje druhá
matka. Ale i moje první matka nezemřela bez viny. Nebyla to autonehoda,to co jí zabilo. Byla to ona sama kdo si vzal život.
Nechala mě tu, ale já nechci umřít. Na sebevraždu jsem myslela, ale umřít nechci!
Zamykám dveře starého domu a jdu. Tentokrát bez pláče. Jdu šťastná. Mám pokoj, teď už napořád. Ode dneška budu žít jen
přítomností a budoucností. V minulosti žiju už nejméně 4 roky. Opouštím tu ulici… a myslím jen na jedno, na to že to před
třemi lety(když mi zemřela druhá matka) byli ty nejhorší Vánoce a teď už budou jen krásné… myslím že život už mi už
přichystal tak špatné věci, že to víc nejde! A od teď jsem šťastný člověk……napořád!!!!
Komentáře
Přehled komentářů
JAK ZÍSKÁM EX EXUS HANDBAND ZPĚT S POMOCÍ SKUTEČNÉHO A EFEKTIVNÍHO SPLAVU OD DR Sunny Jmenuji se Jones Alax, nikdy jsem si nemyslel, že se znovu usmívám. Můj manžel mě nechal s dvěma dětmi na jeden rok Myslel jsem, že ho znovu neuvidím, dokud jsem se nestretl s lady jménem Maria, která mi vyprávěla o kouzelníkovi jménem Dr.Sunny, dala mi jeho e-mailovou adresu a číslo mobilního telefonu, kontaktovala jsem ho a ujistil mě, že 48 hodin, můj manžel se vrátí ke mně, Za méně než 48 hodin se můj manžel vrátil a začal prosit o odpuštění, že je to práce ďáblů, takže jsem až dosud překvapen tímto zázrakem, nemohl jsem si představit, ale jakmile kouzlo bylo obsazeno, otěhotněla jsem a porodila mé třetí dítě, pokud potřebujete jakoukoli pomoc od něj, můžete se na něj obrátit prostřednictvím e-mailu: drsunnydsolution1@gmail.com Nebo WhatsApp nebo mu zavolejte: +2349030731985
.
Dr.Sunny také léčí:
1. HIV / AIDS
2. HERPES 1/2
3. RAKOVINA
4. ALS (Lou Gehrigova nemoc)
5. Hepatitida B.
dregbedcaster@gmail.com
(jones, 3. 8. 2019 9:24)